Pavel Kurušta
Můj svět byl kdysi plný pohybu, plánů a obyčejných radostí, kterých si zdravý člověk často ani nevšimne.
Práce, tvoření, přítomnost pro druhé. Být nablízku tam, kde jsem byl potřeba.
Mělo pro mě smysl budovat.
Nejen pro sebe, ale i pro ostatní.
Žil jsem v rytmu, který mi připadal samozřejmý. Měl jsem pocit pevné půdy pod nohama, jistoty, o kterou se člověk opírá každý den, aniž by o ní přemýšlel.
Netušil jsem, jak křehká tahle jistota ve skutečnosti je.
Pak přišel den, který všechno přepsal.
Zánět mozku a míchy. Slova, která do té chvíle nic neznamenala, se najednou stala mou realitou.
Tělo, které mě celý život neslo, se vzepřelo. Síly mizely, jistoty se bortily a já se ocitl na hraně – bez možnosti ovlivnit, co bude dál.
Bylo to syrové. Děsivé. Bolestivé.
Nejen pro mě, ale i pro mou rodinu.
Místo plánů přišla každodenní zkouška. Zda zvládnu další krok. Další den.
A přesto ve mně něco zůstalo.
Něco, co nemoc nedokázala vzít.
Láska. Víra. A tichá touha nevzdat se.
Dnes je můj život jiný.
Pomalejší. Plný omezení. A přesto také plný hloubky, kterou jsem dřív neznal.
Každý den je darem. I ten těžký.
Učím se přijímat bolest i slabost a zároveň v nich hledat cestu k naději.
Postupně jsem pochopil, že i v bezmoci může být síla.
Síla, která vychází z lidí kolem mě. Z jejich podpory, blízkosti a lidské dobroty.
Právě díky nim mohu jít dál.
Žiji pro svou rodinu.
Pro malé okamžiky radosti, které dávají smysl obyčejným dnům.
A také proto, abych svým příběhem ukázal, že i když nás život srazí na kolena, můžeme zvednout oči k nebi a znovu najít světlo.
Sandra není jen výjimečně nadaná studentka.
Je to mladá dívka, která od dětství nese víc, než by mělo nést jakékoli dítě.
Vyrůstala v realitě, kterou si nevybrala. Přesto v ní nikdy neuhasla touha učit se, růst a hledat světlo i v dnech, které byly těžší než jiné. Naučila se dívat na svět citlivě, s pochopením a neobyčejnou vnitřní zralostí.
Vyniká v jazycích, humanitních i přírodovědných oborech.
Učitelé o ní mluví jako o empatické, inspirativní a mimořádně vnímavé studentce. Dokáže podporovat druhé, spojovat lidi a přemýšlet do hloubky – vlastnosti, které jsou v jejím věku vzácné.
Její cesta ale není jednoduchá.
Možnosti naší rodiny jsou velmi omezené. Žijeme ze sociální podpory a příspěvků, které sotva pokryjí běžný život – a proto je pro nás studium i běžné náklady stále těžší unést.
A právě proto je Sandra naší nadějí.
Nejen proto, že je naší dcerou, ale proto, kým se může stát. Věřím, že pokud dostane příležitost studovat, promění svůj talent, citlivost a životní zkušenost v něco dobrého – v porozumění, pomoc a službu druhým.
Podpořit Sandru znamená pomoci jedné mladé dívce vyrůst.
A zároveň dát šanci světu, který takové lidi potřebuje.
Každý projev podpory má svou váhu. Finanční dar, sdílení našeho příběhu i tichá slova povzbuzení pomáhají mně i naší dceři Sandře zvládat každodenní výzvy a udržet naději tam, kde by jinak snadno vyhasla.
Můj život s těžkým onemocněním nepřináší jen zdravotní omezení, ale i dlouhodobou finanční zátěž. Léky, léčba, rehabilitace a speciální pomůcky jsou nezbytnou součástí každého dne – a zároveň něčím, co je pro naši rodinu stále těžší unést.
Sandra i přes všechny okolnosti studuje s odhodláním a vnitřní silou. Vkládá celé své srdce do vzdělání, protože věří v budoucnost, která nebude definována nemocí, strachem ani nedostatkem.
Vaše pomoc pro nás znamená víc klidu, víc jistoty a víc světla v našem každodenním životě.
Každý dar, malý i velký, pomáhá zvládat náklady spojené s léčbou, zdravotními pomůckami, úpravou bezbariérového bydlení a dalších životních potřeb.
Vaše podpora pro nás neznamená jen finanční pomoc.
Je to pocit, že v tom nejsme sami.
Vaše podpora dává Sandře možnost studovat a rozvíjet svůj talent.
Otevírá jí cestu k budoucnosti, kterou si poctivě buduje.
Je to investice do mladé dívky, která svou citlivostí, silou a odhodláním může jednou vracet dobro dál.